Záchytná síť

Ozývám se po delší době, neboť se událo pár věcí a čas plynul ještě rychleji než obvykle. Pokusím se o chronologické shrnutí událostí. Můj tanec kolem práce začal v půlce října vstupním pohovorem do nové práce na pozici Peer konzultantky. Vstupní pohovor se konal s malým zpožděním kvůli vládním opatřením a epidemiologické situaci. A můj nástup do práce se posunul na prvního listopadu. K nástupu do práce bylo nutné si obstarat výpis z rejstříku trestů, výpis ze zdravotnické dokumentace od praktické doktorky. Doložit ověřené kopie maturitního vysvědčení, certifikátu o kurzu na Peer konzultanta a vyplněný formulář ze vstupní prohlídky u podnikové doktorky – o způsobilosti k práci.

To vše jsem poté přinesla na personální oddělení milé paní, se kterou jsme dořešily i podpis mé pracovní smlouvy, náplně práce a mzdového výměru.

Během tohoto období proběhla i první online výuka mé víkendové fakulty – Pražské psychoterapeutické fakulty od Pražské vysoké školy psychosociálních studií. Během výuky jsme zvládla domalovat obraz podle čísel, ale zároveň jsem pozorně poslouchala.

S prací se spojila i myšlenka na případné stěhování, neboť bych do nové práce jezdila ze starého bytu z Jižního města do Bohnic cca hodinu patnáct minut a více. Stěhování se mělo udát během listopadu, neboť jsem si práci chtěla nejdříve vyzkoušet, v klidu se sbalit na starém bytě, vyřídit i technické náležitosti a do nového bytu, který jsem průběžně usilovně hledala na netu, jsem se chtěla nastěhovat od prvního prosince.

Z inzerátů různých bytů jsem si vybrala jeden, který je nedaleko mé nové práce, který se mi líbil a zamlouval. Absolvovala jsem prohlídku bytu s makléřem a do bytu jsem se zamilovala. Nějak jsem tušila, že je to on a že už nechci dále hledat. Ještě ale ve vzduchu visela otázka „Budu se zamlouvat majitelům bytu?“. Podle pana makléře bylo více zájemců o tento byt a majitelé, kteří si vyhrazovali právo vybrat sami mezi zájemci nového nájemce podle sympatií a takového malého „prolustrování“, kdy si zjistili, jestli nejsme v registru dlužníků, jestli nejsme v exekuci. A nakonec si vybrali mě! Měla jsem radost, ale zároveň jsem měla respekt, aby se něco do podpisu nájemní smlouvy nezvrtlo.

Smlouvu jsem s majiteli podepsala jeden den večer před koncem října, těsně předtím než byl vyhlášen zákaz nočního vycházení. Z podpisu smlouvy jsem dorazila kolem desáté večerní na starý byt a čekala mě na starém bytě poslední noc. Jelikož jsem byla jako nájemce vybrána, ale podmínka byla, že se nastěhuji od prvního listopadu, jinak bude nový byt nabídnut dalším uchazečům.

Tudíž jsem měla poslední týden v říjnu přestěhovat starý byt do nového, abych v něm mohla fungovat. A bylo též potřeba pořádně uklidit k předání starý byt.

Nastalo mi takové období, kdy jsem jezdila mezi domovem (Vysočinou) a novým a starým bytem (Praha 11 a Praha 8). Do toho jsem měla psychoterapii, nebo jsem vyřizovala například výpověď internetového připojení na starém bytě, datovou schránku pro komunikaci s úřady v dnešní době, nutné technické a organizační náležitosti spojené s novým bytem – parkování, přepis elektrické energie, pojištění odpovědnosti a domácnosti.. a podobné detaily. Do toho mi občas přišlo něco nového do bytu, takže to zase bylo třeba vyzvednout na druhém konci Prahy. Bylo toho hodně na mou hlavu, která to občas řešila i v noci, abych na nic nezapomněla.

A potom všem se stalo, že bylo pondělí druhého listopadu a já měla svůj první online pracovní několikahodinový hovor přes Google Meet. Zaškoloval mě nadřízený a bylo to prima. Celá natěšená a motivovaná jsem si dnes procházela 14 stran poznámek ze včerejšího hovoru. A pokud půjde zaškolování tímto tempem a nezpřísní se celospolečenská protikoronavirová opatření, mohla bych už osmnáctého listopadu za klienty do chráněného bydlení v Praze v Bohnicích.

Vím, že dnešní článek je mišmaš všeho možného, nemám ucelenou myšlenku. Chtěla jsem se po delší době ozvat a trochu se rozepsat a zrekapitulovat, co se v poslední době událo. Tedy shrnutí. Mám kde bydlet, dokonce je to v blízkosti mé práce a mám práci! Jaké to veliké věci! Opustila jsem starý byt, kde jsem prožila více jak pět let důležitých okamžiků – nyní historii – mého života. Opustila jsem Jižní město, které má své specifické kouzlo. Budu se tam i nadále ráda vracet. Podnikat procházky kolem Hostivařské přehrady, procházet se Botičským-Milíčovským lesem, nebo jen tak obcházet Chodovskou tvrz.

Prosím, držte mi palce v novém začátku. Všechno se může snadno zhroutit, kdyby mi psychika nefungovala. A s tím ruku v ruce jde samotné fyzické zdraví.

Přeji nám všem hodně sil ke každodennímu boji, silnou imunitu, radost a pokoj v srdci.