Triumf

Okamžiky se dějí! Teď. Teď. Teď! Právě teď. V každém okamžiku je pro nás ukryta informace. Žitím okamžiku přijímáme informace o sobě a o světě. Přijetím těchto informací rosteme v poznání a někdy i v uvědomění. Právě to vše se mi nyní děje nějak intenzivněji než v letech předešlých. Považuji to za jakýsi triumf – mám chuť oslavovat vítězství! A nad čím, nebo kým? Nad ničím přeci. Já jsem nezvítězila nějak objektivně (nad nemocí, nad sebou, na druhými, nad prací..). Přesto to považuji za nějakou formu vítězství.

Je možné, že vnitřní pocit vítězství je možný díky lékům, které užívám. Mám dobré léky 🙂 – umožňují mi žít mimo sféru bludů a halucinací a mimo zajetí „negativních“ příznaků schizofrenie. Možná pocit vítězství nepůsobí léky. Jak vnímám vítězství právě dnes? Jak vítězství vnímáte dnes vy? V čem jste dnes zvítězili? Vybojovali jsme si na úkor zimního bahnivého období dobrou náladu, nebo jen o trochu lepší než sklesnou? O jaký milimetr jsme se dnes posunuli.

Já vnímám své vítězství například v drobnostech, že jsem schopna chodit do práce, telefonovat i s „cizími“ lidmi, psát pracovní emaily, vyřizovat potřebné věci na úřadech, komunikovat dle potřeby. Což pro mě není samozřejmost.

S úřady mám v poslední době četné zkušenosti. Stala jsem se například oficiálně občankou Prahy. Je ze mě Pražačka. Změnu trvalého bydliště máte povinnost oznámit taky na dalších místech a všude vyplňovat formuláře s novou adresou. To žádná, ale před například třemi, čtyřmi lety by pro mě bylo nemyslitelné něco podobného vyřídit. Je to pro mě vítězství v něčem neviditelném a neuchopitelném. Posunula jsem se. Z mé negramotnosti se postupně stává omezená gramotnost. 🙂

Natož představit si tenkrát „práci s lidmi“ – přestože se to ode mě očekávalo studiem medicíny. Ve svém příběhu nemoci jsem nebyla schopna druhým dávat, potřebovala jsem si jen brát, když jsem toho byla schopna. Potřebovala jsem druhé, ale nebyla jsem schopna tu pro druhé být. Myslím si to. Pracovat s lidmi bych jistě mohla, ale jak by to vypadalo.

Vítězství! Žasnu nad tím, že se zaobírám tímto tématem. V temnu deprese a v bolestech duše jsem si dříve myslela, že už nikdy tento stav nepřejde, že je to konečná. Ale! Světe div se.. Můj nespecifický pocit vítězství je dlouhodobý proces. Započatý právě ve chvílích, kdy už všechno vzdáte. Rezignujete. Pustíte ze svých rukou. A když se to ruku v ruce s léčbou podaří, máte podporu organizací, terapeutů, doktorů, rodiny, přátel, kamarádů, tak se dějí tyto věci. Tyto vítězné okamžiky! Nad nemocí jsem nevyhrála, ale zatím je nějak zkrocená a rozhodně chci v této formě žití s nemocí pokračovat, co to jen půjde. I kdyby to bylo jen do zítra. Každý den stojí za snahu očekávat zlepšení a stabilitu.

Svůj vnitřní pocit vítězství vnímám i při práci s klienty, kteří mají těžké duševní onemocnění, a já mám tu příležitost = milost, stát při nich, podporovat je, bavit se o každodennosti, pocitech, náladách, zážitcích, zkušenostech, úspěších i selháních. Radostech i strastech – propadech. A já? Jak si v tom stojím? Nevidím se očima klientů, ale za mě – je to zázrak! Za zraky všech se děje něco nepopsatelného, vznikají vazby. Tvoří se vztahy. Vtahuji se ke klientům a chci jim dávat. I si brát, co nabízejí. Svou čistou duši a lidskost. Svůj život a své okamžiky, které můžeme trávit společně – při vaření, úklidu, hraní her, při obyčejném rozhovoru, při návštěvě lékařů a v neposlední řadě i při kouření. 🙂 Někdo cigaretku, jiný doutníček. 🙂

Nejsme idioti, ale „Kdo věří na zázraky, tomu se dějí!“

Děje se nám to, co si v hloubi duše přejeme. Ubíráme se v životě tudy, kudy si přejeme jít. Věříme a jdeme. A vítězíme. Stále budu opakovat, nejde o objektivní vítězství – nemusí nás nikdo oslavovat, ale my se musíme vnímat jako vítězky/vítězové!

A ještě malý důvod k oslavě – asi před rokem jsem podala přihlášku v projektu Čistá duše – chtěla bych vydat knihu k destigmatizaci schizofrenie, a včera se mi ozvala paní z tohoto projektu, ať si zjistím rozpočet na vydání knihy a vyplním novou přihlášku pro nový rok a nové „výběrko“. Tak i kdyby se kniha nevydala, stejně mám velikou radost, že jsem a můžu se o něco podobného snažit. Držte palce! Držím je i já vám! Objímám vás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.