Proud

Chtěla bych napsat článek. Nemám téma. „Nemám problém.“ Mám čas. Mám nové zážitky. V hlavě jede takzvaná „divoká řeka“. A co to je? To je můj „odborný termín“ pro hlavu plnou myšlenek, které nejsou utříděné a proudí v silném proudu myslí. Občas narážejí na překážky – „kameny“ jak v divoké řece. Tvoří se turbulence, víry. Pak se točím okolo určité nálože myšlenek. Nejde moc přijímat přes vstupy z venku. Například se mi při stavu „divoké řeky“ v mysli špatně poslouchá rádio, kouká na počítač, televizi (na tu stejně moc nekoukám, neumím si tam najít něco zajímavého, velmi rychle se začnu u televize nudit). Ale taky se mi špatně poslouchají druzí, co mi chtějí říct, co na mě mluví.

Snažím se vám v poslední době „divoké řeky“ zaznamenávat na tento web.

Asi dneska napíši, jak se mám. Nacházím se kousek od Frymburku v oblasti LakeSide Village Větrník, patřící pod obec Milná. Jsem tu na týden. Chci si užít s Kory a rodiči místní podnebí, krajinu, turistické příležitosti. A další příležitosti, které se naskytnou. Minimálně mám teď při psaní článku chuť si jít sednout do Beach baru a nesedět taky na balkoně. Nádherně svítí sluníčko. A to hlásí příchod bouřek. Uvidíme.

I přes nižší letní teploty a málo sluníčka je prostě léto v plném proudu.

Nyní se mám dobře. Nic mě akutně netíží. Jsem taky po krátce po depotní injekci, což vždy bývá lépe. Byla jsem totiž v pátek u psychiatryně. Napsala mi léky, popovídaly jsme si. Řekla jsem ji o svém kratším propadu – existenciální krizi. Probraly jsme to. Řekla mi svůj pohled na věc – to jsem ráda, když člověk slyší více názorů z více stran.

Po posledním článku se strhla vlnka podpory a pochopení pro ukončení snah o dosažení vzdělání ve finančním poradenství, a vůbec pro konec práce finančního poradce. Děkuji vám. Jsem vděčná a zavázaná. Zavázaná snahou držet se vaší upřímné a projevené podpory a v tom skryté starosti o mně. Nechci to snižovat, či opomíjet. Není to samozřejmost.

Dnešní den probíhá velmi vydařeně. Po snídani na balkoně s výhledem na Lipno jsme se rozhodli vyrazit prozkoumat Frymburk, Lipno nad Vltavou a stezku korunami stromů. Počasí moc na stezku korunami stromů dopoledne nebylo, respektive výhled by byl trochu smutný, bylo hodně zataženo. A hlavně Kory by na nás musela počkat v kotci. To by asi nepochopila a nerozdýchala, když bychom ji tam nechali. Nechtěli jsme se ani rozdělit, že bych se šla podívat jen já, když naši už tam byli. Ale kvůli ne úplně perfektnímu počasí a ceně jsem to vzdala.

K obědu jsem měla v restauraci Loděnice kachní prso s hlívou ústřičnou a brusinkami. K tomu ještě grilovanou zeleninu. Dieta se asi odkládá po dovolené. 🙂

Po návratu z výletu se ukázalo sluníčko a místo abych si šla bucnout, jsem si dala kávu a doutník na mole. Dovolenkový. „Dovolený?“

Na břehu Lipna chutnal.
Pak jsem se na chvíli přesunula z mola. Abych kouřem nedusila spoluobčany fotící se na mole.

Aktuálně z fronty: Kory spí, mamka četla a už taky spí, taťka teď na balkoně na sluníčku taky usnul. Jen já nespím. A to jsem měla jediná řeči o odpoledním odpočinku.

Myslím na „svou komunitu“ – vás – lidi, kteří mě podporují díky této webové stránce a lidi, kteří mě znají i osobně a mají mě rádi. Děkuji za vaši přízeň a berte s rezervou tento plytký článek. „Divoká řeka“ – proud myšlenek v mysli – je moc divoký a ještě asi není ten správný čas na sepsání. A zároveň trochu vnímám, že s cizím prostředím jsem se trochu odpojila od emocí, od sebe. Ale to se spraví, jen co se aklimatizuji. 🙂

Kytička z Frymburku. Pro vás.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.