Divoká řeka

Přátelé, divoká řeka se uklidnila. Je to teď „olej“, vodáckou hantýrkou. Nějaká šlajsna se na řece nachází pro snadnější sjízdnost řeky, ale při této situaci není ani šlajsny na jezu třeba. Dovolenkovým modem se hlava zklidňuje. „Divoká řeka“ je, vlastně, schopnost mé hlavy produkovat intenzivní myšlenkový proud, který je někdy právě přítomný při patologii v mé hlavě – při paranoidně schizofrenní symptomatice. Někdy je to jen projev vysoce soustředěné mysli, což se mi právě třeba na medicíně hodilo. Koncentrováním se na určité téma, problém se v hlavě najdou informace k danému tématu, či problému.

Je to jako když vám někdo ukáže takovouto vitrínu se sladkými neřestmi, a pak už pořád jen přemýšlíte „Na co mám, vlastně, chuť.“

V mých myšlenkách funguje princip přílivu a odlivu. Jsou myšlenkové přílivy, které s sebou nesou nosné téma a problematiku, která vám nedá spát. Z kterých někdy až onemocníte nemocí, která dokáže rozštěpit vaši schopnost integrovat realitu s nerealitou dovnitř sebe. Poté vás zaplaví nerealita tvářící se jako skutečnost.

Přiliv zaplaví nitro bez ohledu na škody. Někdy je to i přínos. Myslíte na příjemné věci, rozvíjíte svá zákoutí duše a přemýšlíte nad podstatnými souvislostmi.

Existují i odlivy. Odlivy myšlenek, které bychom si chtěli ještě ponechat, podržet, být s nimi déle. V tom případě funguje princip zachování rovnováhy. U zdravého jedince jsou přílivy přibližně stejně intenzivní jako odlivy. U nemocných jsou někdy přílivy intenzivnější a odlivy pomalejší = excitace, nadšení, příliv fyzické síly, naděje, radosti a optimismu. Nebo zase jen dochází ke slabému přílivu a silným odlivům = prázdnota, skleslost, smutek, emoční oploštělost a únava.

Proto by bylo fajn, kdybychom každý měli někoho, kdo by nás uměl podržet, když by nám nebylo hej. A uměl nás provést těžkostmi.

Nějak se ve mně pomalu – „na oleji“ (viz výše)- formuje téma mé „divoké řeky“. Je to téma svobodomyslné, nespoutané a hodně uvolňující. Máte představu? Ne, nebude to „porno“ = obscénnost! Nejsem pisatelka obscénních článků. Možná se teď pohybuji na tenké hraně. Ale co. Jsem jen člověk. A ty? Taky? Super. Můžeme pokračovat.

Není tohle „porno“? Palačinka s tvarohem, ovocem a šlehačkou! A doppio.
Nebo snad toto? Není to nestydatost, že se jen tak promenádujeme kolem Ježíše, který porazil Zlo, ukazuje se nám v té nejzranitelnější podobě – ukřižovaný, a my ho někdy proklínáme, co nám to „dělá“? Jak to že nemáme život podle vlastních představ?! A vidíme zase jen sebe a ne široký kontext.

Téma, které přijde na řadu možná již v dalším příspěvku bude tajemné, hluboké a možná je tento popis jen vtip.

Budu vyhlížet s vámi, co to tedy bude. Jsem v očekávání s vámi.
Musím pořádně „nastudovat“ myšlenkové mapy v mém mozku a pořádně nový článek promyslet. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.