Do mého zhoupnutí už díky zvýšení medikace vstoupilo světlo. Světlo naděje. Že bude lépe. Na jak dlouho? Sice ještě nemám úplně srovnaný spánek, ale už to celkem jde. Pro představu: šla jsem v 21 hodin spát, v 23:18 jsem se vzbudila odpočinutá. A do rána jsem jednou zabrala na cca hodinu a kousek. Jinak jsem ležela, převalovala se, myslela na budoucnost, která mi naháněla obavy, myslela na druhé, myslela na přítomnost, litovala některých zážitků z minulosti – i když s pokorou vůči tomu, že jsem to prostě zažila a nějak si nedokážu představit, že by to mělo být jinak.
Zároveň jak se mi udělalo dobře, tak jsem trochu začala nakupovat. Nevím, jestli je to těmi léky, ale když mám dobrou náladu, tak si občas něco koupím. Když nemám náladu, tak na nakupování nemám chuť. Vůbec mě nákupy nezajímají. Natož řešit, co bude člověk jíst a nakupovat jídlo. A právě i psychofarmaky někdy člověk jí jen to na co má chuť a to většinou není ani tak zdraví prospěšné, jak jen pro vyplavení dopaminu. A tím tak pro způsobení chvilkového potěšení. Tehdy se pak jídlo stane pouhou nutností a někdy malým zpestřením. Podle toho, jestli převažuje deprese, či psychotické příznaky.
A co jsem si koupila? Včera jsem si objednala semínka tuřínu, chtěla bych na Vánoce zkusit nebramborový salát. A loňské Vánoce jsem jej nesehnala a tedy nebramborový salát nedělala. Pak jsem si objednala semínka vodnice, semínka červené řepy, semínka Aster pomponkovitých. Dneska přibila ještě semínka sibiřské cibule. Pak jsem byla s našima také dneska v zahradnictví a vybrala jsem si Aronii – černý jeřáb. Pila jsem z ní jednou šťávu a moc mi chutnala. Tak snad budu taky tak dobrou pěstitelkou, jak tehdy ta paní, co vyrobila tu šťávu. Dále jsem si objednala jarní/podzimní bundu, neboť se váha stále zvyšuje a nevejdu se do loňské bundy. Je fakt, že jsem jí měla od roku 2012. Ale i tak je ještě pěkná. Škoda.
Jím pravidelně, podobně jak jedí rodiče, i trochu méně, protože chceme s mamkou něco shodit. Máme všichni tři nyní podobnou váhu kolem 85 kilogramů. A až na tátu, který měří více než já s mamkou, tak bychom obě chtěly něco zhubnout. Ne kvůli létu, ale protože se chceme cítit lépe při pohybu, při sezení a asi i ležení. 🙂 Aby nás nebolela kolena, když chodíme hodně se psem. Abychom ulevili našemu kardiovaskulárnímu systému. Abychom nenahrávaly civilizačním chorobám. A vůbec. Při naší výšce 173 cm jsme už ve spektru nadváhy, ne-li hůře.
Dále jsem si vybrala hodně fotek Korinky k vyvolání, abych měla památku na to, že byla roztomilé štěňátko. Což bude taky stát nějaké peníze. A skromný důchod přijde až devátého. A co se týče Korinky, tak „říkala“, že by ráda nový obojek, který bude nesmáčivý. Tak jsme vybraly takový svítivě růžový, myslím, že bude „kočka“.
A tak podle tohoto množství nákupu předpokládám, že světlo pohltilo tmu a ve mně se rozhostilo opět něco, co nedokážu odhadnout, jestli je jev pozitivní, běžný, nebo zase jev patologický. Jestli to není z extrému do extrému. Někdy neutrácím jen proto, protože nemám z čeho utrácet.
