Ozývám se po delší době, protože mám klidové období. Díky celospolečenské epidemiologické situaci mi bylo zrušeno už pár akcí. Mezi těmi plánovanými několikadenními akcemi jsem si chtěla vždy nějaký den odfrknout a být s Korinkou. A tak se to sešlo, že mám celkem prázdný diář. Ale to se týká jen oficiálních programů. Obecně se nemám čas nudit. Je stále mnoho drobností, kterým se člověk jako součást rodiny může zabývat. Nejen, sama mám problém si najít čas na „svoje“.
Ráda se stavím za kamarády. Ráda si vyjdu s Kory na vycházku do podzimní přírody. Ráda si maluji – nyní mám před sebou novou výzvu, malování podle čísel. Díky tomuto postupu by se mohlo i přihodit, že bych si mohla namalovat konkrétní obrázek, který jsem si předem vybrala. Ráda si čtu. Ráda fotím. Ráda chodím na psychoterapii. Ráda spím, vařím, pokuřuji doutníček.
Nejen.
Klidové období je vzácnost. Je to vzácný čas. Jsem za něj vděčná. Říjen měl být ve znamení nové práce Peer konzultantky v Boně, ale právě kvůli výše popsané situaci se můj nástup minimálně o měsíc odložil. Pokud se situace zhorší, bude se dále odkládat. V půlce října bych měla mít odložený vstupní dvouhodinový pohovor, kde se dozvím více o své práci, podmínkách a mých povinnostech. Též se snad dozvím termín vstupní prohlídky u lékařky, abych mohla do práce nastoupit. V druhé půlce října bych měla v Boně stážovat a seznámit se postupně s celým multidisciplinárním týmem a chodem tohoto týmu. Od prvního listopadu možná nastoupím. Už píši možná, protože v dnešní době málo kdo ví, co náš čeká.
Tudíž si užívám stále převážně na Vysočině a ne v Praze. Přestože jsem se do Prahy na chvíli už otočila. Stihla jsem i výlet na Kvildě na Šumavě s dobrými kamarády.
