Jak se říká: „Nemožné ihned, zázraky do tří dnů.“ Tak asi tímto způsobem se ze mě stala laická – amatérská malířka začátečník.
Chtěla jsem vám říct, že se po několika týdnech cítím lépe a že uvnitř zářím barvami.
Také jsem vás chtěla uvést do některých nových faktů, které se týkají tvoření mého sociálního polštáře ohledně péče o mé zdraví. V pondělí jsme měla pohovor s terénní sestrou z Centra duševního zdraví Jihlava (CDZ). A se sociální pracovnicí. Probíraly jsme, jak bych mohla užívat služeb CDZ. A třeba že se mi pokusí najít ještě nějakou brigádu a podobně. Byl to přes hodinu trvající příjemný rozhovor.
Pondělí pokračovalo výborným obědem u kamarádů, kterým jsem přivezla 6 rostlinek malých rajčat. Popovídali jsme a dobře se měli. Poté jsem vyrazila za svou kmotrou, u které jsem byla několik hodin a se kterou jsme zvládly podniknout malý výlet do Kostelního Vydří do knihkupectví. Kde jsem pořídila potřebné věci a knihy. Poté jsem byla tak unavená, že jsem si šla lehnout již v 18 hodin.
Úterý začalo v 6 hodin ráno. Po slabším spánku, kdy jsem se pořád budila, že budu muset ráno čůrat do malé zkumavky a že na to zapomenu, a nebo že se ani netrefím. Ráno jsem na zkumavku nezapomněla a i se trefila. Také mi odebrali i vzorek krve – po dnešní telefonické konzultaci jsem po fyzické stránce z výsledků krve zdravá. Také moč jsem potřebovala na vstupní prohlídku k nové praktické doktorce, ke které přestupuji od praktické doktorky z Prahy. Abych měla doktorku poblíž, když už jsem se přesunula z Prahy na Vysočinu.
Po doktorce jsem vyrazila s rodiči do Prahy a jela si koupit právě olejové barvy, terpentinový olej, štětce (s nápisem Da Vinci – to už předurčuje k úspěchu 🙂 ) Taťka si vyřídil pracovní jednání a jeli jsme rychle zpět do Jihlavy, kde jsem měla od 13 hodin druhé sezení psychoterapie s novou psychoterapeutkou. Těch 50 minut uteklo tak rychle. Než jsem se na terapii vydýchala, tak jsme končily – jak jsme z Prahy nestíhali a vyběhla jsem tři patra, abych stíhala na 13 hodinu a doběhla jsem v 12:59.
Poté jsem celá vyšťavená přijela domů a šla jsem si na dvě hodiny lehnout. Navečeřela jsem se a jela jsem za mladým manželským párem, o kterém se v poslední době často zmiňuji. Byla jsem s nimi skoro čtyři hodiny. A moc pěkně jsme popovídali, dali výborný Perdomo doutník z Nikaraguy, vypili čaj a opět jsme se měli dobře. Přivezla jsem mladému manželskému páru a jejich synovi nějaké dárečky, tak jsme měla radost, že je mohu obdarovat. Ráda lidem dávám dárečky. Dělá mi radost druhé obdarovávat.
Středa začala velmi poklidně, nějakými administrativními povinnostmi a vycházkou s Kory – ušly jsme příjemných pět kilometrů. Po obědě jsem si na tři a půl hodiny bucla a poté začala tvořit obraz. Který jsem bez přestávky tvořila dvě hodiny. Je to sice obrázek o velikosti 30×30 centimetrů, ale i tak to bylo pro mě tolik prostoru, jak když to má 2×2 metry. Trochu se stydím a nevím, jestli zde mám dát fotky, jak obraz vznikal. Neboť byste viděli, jak vůbec neumím malovat a musím vytvářet jen různé abstrakce, neboť mi nejdou žádné postavy, tvary, obrysy.
Tak to sem šoupnu, ale nesmějte se.
