Čas letí. Nestíhám jej ani poslední dobou zaznamenávat. Až na pořízení pár snímků. Proto se uchýlím k obrazovému popisu mého prožitého května a části června. Na pozadí tohoto času jsem opět měsíc zvracela, ale na gastroenterologii to uzavřeli jako virovou gastroenteritidu s následným čtyř až šesti týdenním obnovením normální funkce trávicího systému. Jeden týden jsem měla i průjem, tudíž jsem zašla do infekční ambulance – virologie a bakteriologie byly už negativní.
Obecně se poslední dobou psychicky cítím dobře. Měla jsem sice dva týdny kvůli fyzickému zdraví dočasnou pracovní neschopenku, ale v práci mě to naplňuje a jsem ráda, že mám tu možnost pracovat ve službě chráněného bydlení. Příběhy klientů nejsou jednoduché, ale všechny spojuje veliká naděje. Naděje, že může být trochu lépe!
Nějak pociťuji, že nemám ani moc múzu, která by mi říkala, co mám psát. Jako tomu bylo dříve, když jsem intenzivně psala tento blog. Nevím, jestli je to tím, že i přes občasnou osamělost nemám tolik času být u sebe – díky tomu, že chodím do práce. Možná je to dobře, že po osmi letech zabývání se sebou a svou nemocí a svými starostmi může člověk z tohoto vlaku vystoupit a prostě jen být.