Neboli prvek – něco jednoduchého, prvotního, simplexního, z čeho se skládají „komplexy“. A tak si nějak představuji, že jsem všichni složeni z prvků různých milých, či méně milých zážitků, prožitků, zkušeností a genetických dispozic. Jsme formování prostředím, ve kterém se nacházíme a zároveň máme ve vínku některé danosti, které se ale mechanismem „epigenetiky“ dají také do jisté míry ovlivnit – ovlivní genovou expresi (přepis z nukleotidů DNA do proteinů). Změna genové exprese je ale přenosná na další generace. (Nechci se tady zaobírat např. transgeneračním přenosem traumatu.) Ale jen chci naznačit, že všechno nás ovlivňuje na nejzákladnější rovině – na primitivní úrovní, které ale tvoří celek – komplex.
Proč takový úvod? Nevím, možná se to povede rozvinout. 🙂
Možná bych mohla začít tím, že jsem tři měsíce nenapsala článek. A proč? Nebyl klid, abych si sedla a zamyslela se. Co se tak mohlo dít – prodala jsem auto, vyzvedla jsem si nové, vybrali mě do výboru aliance Center duševního zdraví jako trvalého hosta, míváme online setkání sociální a zdravotní sekce, byla jsem na výuce na VŠPJ, v práci jsme dávali do kupy vize peerství, navštěvovala jsem klienty, měla jsem své terapie, v práci supervize, řešila jsem hodně Kory (papírování a zdravotní stav kolem uchovnění), měla jsem několikadenní školení v komplexní psychorehabilitaci (metoda CARe), navštívila jsem v Praze speciální teorii k výcviku, byla jsem na týden v Norsku, byla jsem na luxusním obědě v restauraci Oblaca na Žižkovském vysílači v Praze, byla jsem v Brně na dvoudenním kurzu Další kroky v Otevřeném dialogu, na online kurzu sebepoškozování dětí a mladistvých, zúčastnila jsem se konference 30let Fokusu, byla jsem 5 dní v Neratově v Orlických horách na psychoterapeutickém výcviku, účastnila jsem se projektu Živá knihovna od Youngcaritas v Praze, kde jsem vyprávěla studentům střední školy svůj životní příběh, uspořádala jsem teambuilding našeho pracovního týmu, byla jsem na koncertě Toma Odella v Praze, navštěvovala jsem kamarády, byla jsem na stáži v psychiatrické nemocnici v Jihlavě, byla jsem na nějakých oslavách… a prostě v práci. A hlavně doma, jako takový pomocník pro všechno co zvládnu.
Možná bych i řekla, že mám v sobě tolik přetlaku, že mě to až paralyzuje, což dříve umožňovalo vznik nového článku, nyní mě to spíše blokuje. Ale je fakt, že obecně byl například květen docela plný měsíc a možná jsem i dala přednost některým jiným věcem před napsáním článku. V červnu jsem vybírala nějaké náhradní volno.
A proč element? Myslím nahlas.. Protože se skládáme z jednotlivých zážitků, které tvoří celek. Naše zkušenosti, pohledy a postoje. Tedy i já se samozřejmě skládám z elementů – vznikla jsem spojením elementu lásky, pokračovalo to nějakou výchovou, vzděláváním, prací.. a zase vzděláváním. A co vzniklo? Já. Já jako celek. Organismus, který je reaktivní a podle míry únavy reaguje na všechno, co je důležité i méně důležité. Ale toto všechno nás ovlivňuje na duši a duchu – tím kdo jsme.
A kdo jsem já? Jaká je moje identita. Přiznám se, že mám v životě období, kdy to vím, ale i období, kdy to netuším. Jsem ztracena v realitě, povinnostech, radostech, „musech¨ a „mělabychsmech“.
Ale k čemu všemu toto? Zase to slouží k hledání vlastního self – dokud ho nenajdeme, nebudeme to opravdu my. Vlastní já. Ne okoukané, půjčené, napodobované. My. Já.
A proč ten výčet aktivit za duben, květen a červen.. protože to vše jsou elementy, ze kterých se stále skládám do komplexu „Alča“. A takhle to trvá bez pár měsíců už třicet tři let. Ani si nedokážu představit, co všechno je to za množství vjemů, podnětů a výzev k překonání se, nebo obohacení se o nové zážitky.
Takto podobně je to se vztahy – zažíváme nový rostoucí vztah jako živý organismus, který se neustále vyvíjí. Z elementu prvního setkání se stane druhé, třetí, čtvrté.. až nakonec vznikne komplex prožitků, který utvoří například přátelství.
A asi dost o elementech a komplexech, nejde mi to dneska více rozvíjet. Mám dobré období a nějak nemám, o čem bych filozofovala. Protože mám i nějaká tajemství, která jsou právě mnou vnášena do mých vztahů a nejsou publikovatelná, jsem dnes zahalena v těchto tajemstvích a uzavřenosti a nesdílení se. 🙂 To je celkem blbé pro tvorbu webu o mém životě, což? 🙂
Hodnocení? Tak se toto téma nepodařilo rozvinout. 🙂 Tak snad příště bude něco zajímavějšího. Ale celkově chci dát o sobě vědět, že žiju.
