3 odpovědi na “Proč se snažit = o destigmatizaci a selfstigmatu!”
Niekedy najťažšia vec nie je depresia, alebo iné ochorenie, ale spomienka na naše staré ja.
Každý deň stojíme pred voľbou – chceme žiť v medziach ktoré sme si sami určili, alebo sa ich pokúsime prekonať? Kľúč k slobode od stigmy vlastní každý z nás. Učme sa preto z novej životnej situácie – výzvy. Tak ako to robí aj Alenka.
Štefan K.
Mať duševné ochorenie je také náročné a vyčerpavajúce, že by sme mali byť všetci hrdí na to, že s ňou dokážeme žiť. Sme oveľa silnejší, ako si myslíme. A preto viem, že už nie je dôvod na sebastigmatizáciu.
Ahoj.
Nesporná pravda, alespoň pro mě, co se destigmatizace týče, tkví v odstranění selfstigmatu. Neboť tak jako tak bychom vždy vystupovali jako ti druhořadí a tím nejsme. Naše životy jsou poznamenány duševním onemocněním a limituje nás nejen ono, nýbrž i postavení společnosti, zdá se, že většinové. Z mého úhlu pohledu nezbytně musím zachovávat mravnost. Lidé se totiž zříkají společnosti duševně nemocných i skrze toto. Jsou to pro ně schránky na černé duše. Tedy i s tímto jsem se setkal. Měl-li bych vyjít s pravdou ven, osobně jsem to na sobě nepostřehl, ikdyž tuto, pro mě zatím teorii, nezavrhuji. Kdybych se snažil něco vymyslet na tomto místě, asi bych začal již otřepanou frází:“Chce to láskyplné prostředí!!!“ Píši tři vykřičníky, protože mi to přijde jako nutnost. A kde jinde hledat své bližní, než v rodině. Jenže mnohdy se musí omezit jak ego, tak superego (povýšenost a poníženost). K tomuti snad postačí pěstovat sebevědomí. Také si říct, že JÁ NEJSEM NEMOC. Pokud to konečně někdo z okolí rozliší se mnou, cesta dál se tím rozvolní. Ono sebevědomí sebou nese bytí v přítomném okamžiku. Plácat se v minulosti, hledat kauzální příčiny svých problémů, hlídat si křivdu anebo i pomstu, to nevede, dle mě i jiných, k cíli. A to co potřebuje duševně nemocný téměř nejvíce? Zbavit se samoty a samotářství. Nicméně mnohdy záleží i na emocionálních reakcích. Hlídat si emoce tak, aby nebyly přemrštěné, nemístné, neadekvátní. Tedy z mého pohledu musíme my, duševně nemocní, enormní kus práce. Nic jiného nám nezbývá!!!
Niekedy najťažšia vec nie je depresia, alebo iné ochorenie, ale spomienka na naše staré ja.
Každý deň stojíme pred voľbou – chceme žiť v medziach ktoré sme si sami určili, alebo sa ich pokúsime prekonať? Kľúč k slobode od stigmy vlastní každý z nás. Učme sa preto z novej životnej situácie – výzvy. Tak ako to robí aj Alenka.
Štefan K.
Mať duševné ochorenie je také náročné a vyčerpavajúce, že by sme mali byť všetci hrdí na to, že s ňou dokážeme žiť. Sme oveľa silnejší, ako si myslíme. A preto viem, že už nie je dôvod na sebastigmatizáciu.
Ahoj.
Nesporná pravda, alespoň pro mě, co se destigmatizace týče, tkví v odstranění selfstigmatu. Neboť tak jako tak bychom vždy vystupovali jako ti druhořadí a tím nejsme. Naše životy jsou poznamenány duševním onemocněním a limituje nás nejen ono, nýbrž i postavení společnosti, zdá se, že většinové. Z mého úhlu pohledu nezbytně musím zachovávat mravnost. Lidé se totiž zříkají společnosti duševně nemocných i skrze toto. Jsou to pro ně schránky na černé duše. Tedy i s tímto jsem se setkal. Měl-li bych vyjít s pravdou ven, osobně jsem to na sobě nepostřehl, ikdyž tuto, pro mě zatím teorii, nezavrhuji. Kdybych se snažil něco vymyslet na tomto místě, asi bych začal již otřepanou frází:“Chce to láskyplné prostředí!!!“ Píši tři vykřičníky, protože mi to přijde jako nutnost. A kde jinde hledat své bližní, než v rodině. Jenže mnohdy se musí omezit jak ego, tak superego (povýšenost a poníženost). K tomuti snad postačí pěstovat sebevědomí. Také si říct, že JÁ NEJSEM NEMOC. Pokud to konečně někdo z okolí rozliší se mnou, cesta dál se tím rozvolní. Ono sebevědomí sebou nese bytí v přítomném okamžiku. Plácat se v minulosti, hledat kauzální příčiny svých problémů, hlídat si křivdu anebo i pomstu, to nevede, dle mě i jiných, k cíli. A to co potřebuje duševně nemocný téměř nejvíce? Zbavit se samoty a samotářství. Nicméně mnohdy záleží i na emocionálních reakcích. Hlídat si emoce tak, aby nebyly přemrštěné, nemístné, neadekvátní. Tedy z mého pohledu musíme my, duševně nemocní, enormní kus práce. Nic jiného nám nezbývá!!!